Původně zde stál vodní hrad s obrannou věží a dvěma obytnými stavbami. První zmínka o něm pochází údajně z roku 1176. Hrad, původně zřejmě tvrz,[1] zbudovali pánové z Drslavic (roku 1192 Oldřich I. ze Žinkov[2]), kteří zde sídlili a kteří v 13. století založili i nedaleký hrad Potštejn (Potenšten).[1]
Od poloviny 15. století vlastnili Žinkovy páni z Klenové, kteří jej v roce 1679 přestavěli na raně barokní zámek, jehož jádro se dochovalo dodnes.
V 18. a 19. století se na zámku vystřídala řada majitelů, od pánů z Vrtby přes Lobkovic...
více Původně zde stál vodní hrad s obrannou věží a dvěma obytnými stavbami. První zmínka o něm pochází údajně z roku 1176. Hrad, původně zřejmě tvrz,[1] zbudovali pánové z Drslavic (roku 1192 Oldřich I. ze Žinkov[2]), kteří zde sídlili a kteří v 13. století založili i nedaleký hrad Potštejn (Potenšten).[1]
Od poloviny 15. století vlastnili Žinkovy páni z Klenové, kteří jej v roce 1679 přestavěli na raně barokní zámek, jehož jádro se dochovalo dodnes.
V 18. a 19. století se na zámku vystřídala řada majitelů, od pánů z Vrtby přes Lobkovice a Harrachy až po architekta rytíře Karla Wesselého, který zámek v roce 1897 přestavěl do pseudorenesanční podoby. Tuto přestavbu provedli vídeňští architekti Ferdinand Fellner a Hermann Helmer za účasti prostějovského architekta Fišera. Roku 1915 zakoupil zámek průmyslník Karel Škoda. Po druhé světové válce byl zámek zestátněn, od roku 1950 sloužil jako rekreační zařízení ROH.[3]