První písemnou zprávu o Luhačovicích známe z roku 1412. Zdrojem obživy v kopcovitém kraji Luhačovicka bylo dobytkářství a ovocnářství, o čemž svědčí pečeť - košatý strom s jablky, vpravo krojidlo a vlevo radlice.
Od roku 1629 koupil Luhačovice Gabriel Serenyi, v jehož rodě zůstaly do roku 1945. Tento rod sehrál v dalším rozvoji místa mimořádnou úlohu. Serenyiové si uvědomili význam léčivých vod a jejich využitelnost pro podnikání. Hrabě Ondřej Serenyi dal na severním úpatí Malé Kamenné upravit pramen, který pronikal na povrch s hlasitým b...
vícePrvní písemnou zprávu o Luhačovicích známe z roku 1412. Zdrojem obživy v kopcovitém kraji Luhačovicka bylo dobytkářství a ovocnářství, o čemž svědčí pečeť - košatý strom s jablky, vpravo krojidlo a vlevo radlice.
Od roku 1629 koupil Luhačovice Gabriel Serenyi, v jehož rodě zůstaly do roku 1945. Tento rod sehrál v dalším rozvoji místa mimořádnou úlohu. Serenyiové si uvědomili význam léčivých vod a jejich využitelnost pro podnikání. Hrabě Ondřej Serenyi dal na severním úpatí Malé Kamenné upravit pramen, který pronikal na povrch s hlasitým bubláním a nazýval se Bublavý. Koncem 18. století byl přejmenován a dostal jméno Amandka.
Kolem roku 1860 byl upraven další pramen. Původně se jmenoval Hlavní, později byl přejmenován podle hraběte Vincenta Serenyiho na Vincentku. Zprávy o hojivé moci luhačovických vod se roznesly po okolí a u pramenů se začali objevovat první hosté. Rozmach lázní podporovaly zprávy o úspěšném léčení a četné lékařské práce, které vysoce hodnotily blahodárnou léčivou sílu "luhačovské vody".
Koncem 18. století stavební ruch kolem pramenů značně zesílil. Byl postaven Zámeček, Vincencův dům, Stolařský dům, Venkovský dům a další s pokoji pro hosty. V roce 1795 byla vystavěna kaplička Svaté Alžběty, na jejíž fasádě byl zpodobněn znak hraběcí rodiny Serenyiů.
Na moderních a komfortních lázních měl veliký podíl architekt Dušan Jurkovič. Jeho dílo je výsledkem snahy porozumět prostředí, ve kterém žil, rozpoznat a chránit jeho hodnoty a porozumět lidem, pro které tvořil. Jeho cit pro prostředí a pochopení místa lze dodnes obdivovat při prohlídce Jurkovičova (dříve Janova) domu na Lázeňském náměstí, nedaleko položené a dnes krásně zrekonstruované Chaloupky, či v půvabných Slunečních lázních, budově Jestřabí a Vodoléčebného ústavu. Všechny tyto stavby jsou dokumentem o velikosti umění Dušana Jurkoviče, ale zároveň dokazují mimořádnost prostředí, které jejich tvůrce inspirovalo.
Na výstavbě Luhačovic se podíleli také známí architekti, kteří vtiskli městu svérázný půvab a neopakovatelnou tvář - arch. Bohuslav Fuchs, arch. J. L. Holzl, bratři Kubovi, aj.
V roce 1928 byla dokončena a napuštěna přehrada nad Luhačovicemi. 3. července roku 1936 byly Luhačovice povýšeny na město.
Po roce 1945 se vedení lázní pustilo do velkorysého řešení lázeňského náměstí. Velká kolonáda svým efektním obloukovým půdorysem sleduje úpatí Velké Kamenné a je nadlehčena prosklením, umožňujícím pohled do zeleně. Mohutná hmota haly Vincentky je zmírněna horizontální linií Malé kolonády a polikliniky. Luhačovické lázně tím získaly nejen potřebné funkční prostory, ale i významné panoramatické dominanty, které spolu s Jurkovičovým domem vytvářejí charakteristický vzhled místa. K lázeňskému prostředí neoddělitelně patří upravené a vyzdobené parky, sochy a fontány.
Do Luhačovic přijíždějí hosté v každou roční dobu, včetně zimy – i v tuto dobu mají lázně své kouzlo.
Bannery, odkazy
